MAUPITI. Bora Bora, jaká byla před padesáti lety.

Jedenáct kilometrů čtverečních. Zhruba třináct set lidí. Laguna v barvě jadeitu a všechno, co si člověk představí pod slovem Polynésie. 

Maupiti leží přibližně 300 kilometrů od Tahiti a let trvá asi 55 minut. Spojů je ale málo a letový řád se během roku mění, takže tady platí jednoduché pravidlo, Maupiti se plánuje podle letů, ne lety podle Maupiti. Z Bora Bora se sem dá přijet i lodí, vždycky ale podle aktuálního jízdního řádu. 

Už samotný přílet stojí za to. Letiště je na Motu Tuanai, malém písečném ostrůvku u vnějšího útesu. Na hlavní ostrov se pak pokračuje lodí přes lagunu. 

A teď to hlavní. Na Maupiti není jediný resort. Ani jeden velký hotel. Místní v referendu odmítli příchod velkých hotelových řetězců a tenhle směr si drží dodnes. Spí se hlavně v malých rodinných penzionech, často se večeří u společného stolu s domácími a protože kapacity jsou omezené, ubytování je dobré rezervovat hodně dopředu. A co bych si tady rozhodně nenechala ujít? 

Manty. Kousek od průplavu Onoiau je čisticí stanice, kam se manty pravidelně vracejí. Stačí maska a šnorchl a pod vámi najednou proplouvá manta s rozpětím několika metrů. Tohle je přesně ten moment, kvůli kterému člověk do Polynésie letí.

Hora Teurafaatiu.Výstup je strmý, místy se hodí i lano, ale nahoře ve výšce kolem 380 metrů se vám otevře výhled na celou lagunu. A když máte štěstí na počasí, v dálce uvidíte i Bora Bora.

Motu Auira. Malý ostrůvek, ke kterému se dá za vhodných podmínek dojít mělčinou přímo přes lagunu. Cesta trvá zhruba půl hodiny a voda bývá kolem kolen. Už samotná cesta tam je zážitek. A jedna praktická věc na závěr. Na kartu bych tady úplně nespoléhala, takže hotovost si vezměte raději s sebou. Auto nepotřebujete, Maupiti se dá krásně projet na kole.

Maupiti není pro každého. 

Je tu ticho. Laguna. Rodinné penziony. A lidé, kteří se rozhodli, že svůj ostrov chtějí zachovat takový, jaký je. 

A právě proto je pro mě Maupiti jedním z posledních tajemství Polynésie.