Jmenuji se Katka a Polynésie mě našla dřív, než jsem ji stihla hledat.

Jako dítě jsem pořád dokola četla knížku Pod plachtami kolem světa. Byly v ní ostrovy se jmény, která zněla jako zaklínadla. Tahiti. Bora Bora. Markézy. Tenkrát jsem netušila, že se ten dětský sen jednou stane mou prací.

Šestnáct let jsem žila v Anglii, takže angličtina je pro mě druhý jazyk. A pak přišel den, kdy jsem si řekla, že sny se nemají odkládat donekonečna. Koupila jsem letenku a letěla se podívat na místo z té knížky.

Polynésie mě nezklamala. Naopak. Vtáhla mě tak, že jsem se začala vracet a nakonec jsem se rozhodla, že ji chci ukazovat i ostatním.

Ostrovy znám z vlastních cest, ne z katalogu.

Projela jsem Společenské ostrovy i atoly souostroví Tuamotu. Spala jsem v luxusních resortech i v rodinných penzionech, prošla jsem hotely při osobních inspekcích. Vím, jak vypadá pokoj, který na fotkách vypadá lépe než ve skutečnosti. 

Přesně tohle je znalost, kterou vám žádný katalog nedá. A přesně proto má smysl poradit se s někým, kdo tam byl.